úterý 30. září 2014

Švestkový koláč z jogurtového těsta

Budete se ptát, co asi ukrývá tento proutěný košík?  Odpověď je jednoduchá, švestkový koláč a bezinkovou šťávu. Ideální kombinace na odpolední, podzimní procházku na čerstvém vzduchu. Nevím jak Vy, ale na těchto procházkách za přírodou mi často vyhládne, a věřte, že není nic příjemnějšího než si chvilku odpočinout, třeba na okraji lesa, pokoukat po krajině a smlsnout si kousek něčeho dobrého.
 
 
 
 
Tyto proutěné kulaté košíčky byly kdysi velkou modní záležitostí, určitě si někteří z Vás budou pamatovat, kdy se tento modní doplněk nosil na místo kabelek. Já mám na tento košíček jinou velmi milou vzpomínku. Když pominula modní vlna, sloužil košíček na přepravu malinkých, sotva vylíhnutých kuřátek, které jsem jako malá, vozila mé babičce  na venkov, kde chovala domácí drůbež.
Kdo bydlí v Praze možná si bude pamatovat tuto líheň kuřátek, malou prodejnu pod podloubím v Rytířské ulici. Bylo tam teploučko, z velkých krabic se ozývalo jemné pípání a já byla šťastná, že si ponesu domů žlutá klubíčka s červeným zobáčkem a černýma očkama.

A po  další malé vzpomínce, se můžeme pustit do švestkového koláče, zde je recept na odzkoušení.

Na jednu koláčovou formu o průměru cca 24 cm

220 g bílého jogurtu
250 g polohrubé mouky
150 g cukru
2 vejce
1 kypřící prášek
švestky
máslo a hrubá mouky na vymazání formy

Drobenka
50 g hrubé mouky
30 g cukru
30 g másla




 V míse  našleháme vejce, cukr, přidáme jogurt, mouku, prášek do pečiva a vše dobře promícháme.
Těsto nalijeme do formy, poklademe půlkami švestek a posypeme žmolenkou. Pečeme v předehřáté troubě na 180°C přibližně 30 min. Vychladlý koláč pocukrujeme moučkovým cukrem.

Jestli vyzkoušíte tento rychlý a jednoduchý švestkový koláč, doufám, že si pochutnáte a přeji Vám  krásné toulky podzimní přírodou.

Sonia


 

neděle 28. září 2014

Bezinková šťáva

Malé černé bobulky plné trpké šťávy, ze které, ale můžeme uvařit vynikající sladký nápoj. Ano, dnes Vám připravím bezinkovou šťávu. Bezinky jsou nyní v největším stavu zralosti, pozor začínají opadávat, a tak jestli budete chtít vyzkoušet tento recept, musíte si pospíšit.
 
 



Tuto šťávu u nás doma připravoval můj děda, měl svůj osvědčený recept (osvědčených receptů měl hned několik), ale příprava nápoje v jeho podání byl opravdový rituál. Začínal sběrem černého bezu a končil samozřejmě ochutnáním uvařené, vychladlé a naředěné šťávy.
 
A víte co obsahují tyto malé černé, lesklé plody? Obsahují glykosidy, karoten, antokayn, cholin, cukry, organické kyseliny, v čerstvém stavu pak vitamin C, ve slupce a v semenech jsou obsaženy vitaminy A, B1, B2, B6, B12 . Mají léčivé účinky a pomáhají při nachlazení a migréně.
 
A jak tedy můj děda připravoval tuto bezinkou šťávu, velmi jednoduše, zde je recept :-)
 
 
 
 
Do velké lahve, nejlépe zavařovací, dáme očištěné a omyté bobulky, cukr, šťávu z jednoho citronu a necháme louhovat do příštího dne. Pak vše dáme do hrnce, přivedeme k varu, dále přidáme vanilkový cukr, skořici, hřebíček, citronovou kůru a  necháme vařit cca 20 minut, až se bobulky rozvaří a pusti všechnu šťávu. Šťávu přecedíme a vychladlou dáme co čistých lahví, skladujeme v chladu. Používat jí můžeme ředěnou jako osvěžující nápoj a nebo do koktejlů.
 
Skleničky na této fotografii jsou po mém dědovi, zase jedna milá vzpomínka.
 
Krásný týden Vám všem
Sonia
 
 
 

čtvrtek 25. září 2014

Kytička vřesu pro Vás


Dnes Vám posílám malou kytičku vřesu pro potěchu. Podzimní les se nám začíná krásně barvit do teplých tonů a to je ten pravý okamžik, kdy je vřes v plném květu. A jestli půjdete na procházku do vašeho oblíbeného lesa, natrhejte si malou kytičku, můžete jí nechat i usušit a určitě Vám pak bude dělat radost celou zimu.
 
 
 
 
A ještě pár zajímavostí
 
Vřes -lidový  název erica, pochází z řeckého slova ereikein (rozlomiti) a vztahuje se na křehkost dřeva mnohých druhů vřesovce. Má však i jiné lidové názvy jako například šedivník či jindavec, ale byl pojmenován i jako břada, břes, hnidavec, suchotinka nebo chvojčina.
 
Stále zelené keříky vřesu jsou okrasou zahrádek a skalek po celý rok, nejvíce však koncem léta, kdy rozkvétají  od bílé barvy přes růžovou, až po odstíny fialové.
Vřes obecný má rád chudší, písčité a rašelinovité půdy, vyskytuje se nejčastěji na slunných místech poblíž lesa, v oblastech s řídkým lesním porostem a na skalách v podhůří. Jeho pěstování na zahrádce a skalce je nenáročné a dobře prosperuje i jako hrnková rostlina.
 Vřes většinou pěstujeme jen pro okrasu a jeho léčivé účinky nejsou obecně příliš známé, jako léčivá bylina však rozhodně stojí za naší pozornost.
 
Vřes čistí naše tělo a zbavuje nás otoků a působí na tělo detoxikačně.
 Pomáhá rozpouštět a odplavovat usazené toxiny z našeho těla, je tedy jednou z bylin, kterou můžeme použít pro naší jarní čistící kúru. Jeho diuretické působení ocení také ti , kteří trpí zadržováním vody v těle a otoky končetin.
 
 
Sedněte si na koberec rozkvetlého vřesu a vychutnejte si jeho vůni a energii :-)
Krásný den... Sonia
 
 

úterý 23. září 2014

Kapustová polévka



 
 
 
... a teplé polévky
 
Krásné podzimní dny Vám všem, nastává období plné barev a podzimních plodů. Rána se zahalí do závoje mlhy a odpoledne se nám začnou pomalu krátit. Ze zahrad se začneme pomalu vracet do tepla domovů a to je ten pravý čas na přípravu horkých a sytých polévek, které nás zaručeně a dobře prohřejí.
 
Když jsem byla malá holka velmi často jsem vařívala s mojí babičkou, v její malé kuchyňce řadu vonících a lákavých polévek, někdy bohatých na suroviny, jindy velmi jednoduchý, ale pokaždé jiné a vynikající chuti. Tenkrát jsem tuto činnost brala jako hru, ale s odstupem času jsem si uvědomila, jak důležité a nezapomenutelné okamžiky jsem v této malé kuchyňce prožila.
 
A proto jsem se rozhodla, znovu otevřít můj sešitek s recepty a jednomu po druhém dát  život a  chuť, samozřejmě nesmí chybět ani vzpomínky, ty okoření pokrm a dodají tu dávnou nezapomenutelnou atmosféru.
 
Ta první bude ze zeleniny, kterou mám velmi ráda :)
 
Kapusta
 
V mé staré kuchařce jsem našla toto povídání: kapusta patří k zelenině košťálové. Je to potravina ochranná, tak jako každá zelenina, dodá vitamin C tolik, jako zelí, též dosti vápníku i něco provitaminu A. Kapusta též růžičková, která tvoří na vysokém košťálu malé hlávečky a nazývá se též zelníček, je ještě cennější než předešlá. Je velmi bohatá na železo a vitaminu C má dvakrát tolik jako obyčejná. Velkou výhodou je i to, že vzdoruje mrazu a může se sklízet po celou zimu.
 
 
 


Kapustu opereme ve studené vodě a nakrájíme na nudličky. Do hrnce dáme lžíci másla, přidáme kapustu a necháme krátce osmahnou, zaprášíme moukou a necháme chvilku opražit, zalijeme teplou vodou a osolíme. Necháme vařit asi 15 min. až je kapusta měkká, přidáme hrst rýže a vaříme do měkka. Ke konci dochutíme špetkou muškátového oříšku, opepříme a přidáme petrželku či pažitku.
 
 
 
 
 
Krásný a na barvy bohatý podzim :-)
 
Sonia


sobota 13. září 2014

Chilli paprička

 
Také máte slabost pro Chilli papričku? Dnes jsem navštívila jednu menší akci věnovanou tomuto koření. Velmi mě překvapila hojná varianta těchto papriček, sešlo se jich až na 80 druhů. Ač se to nezdá, mají svou charakteristickou silnou vůni, mohou se chlubit i velkou škálou barev, která jde od bílé po černou.
A že prospívají lidskému organizmu o tom není pochyb, obsahují množství vitamínu C, karoten podporují chuť k jídlu a mají příznivý účinek na zažívání, ale jak se říká všeho s mírou.

 
Můj dnešní úlovek 
 
 
A kde se Chilli paprička převážně pěstuje? No především v tropech, v subtropech Indie, v Číně, Japonsku, Vietnamu, též v Africe a Jižní a Střední Americe, hojně používaná a pěstovaná je v Mexiku. Papričky jsou především plody exotických druhů křovitých paprik.
A jak se pozná stupeň pálivosti?
 
Pálivost chilli papriček způsobuje látka capsaicin. Tato látka dráždí  receptory bolesti v ústech, které jsou odpovědné za pocit pálení.  K měření pálivosti se používá tzv. Scovilleho stupnice, která je pojmenována po Wilburu L. Scovillem, americkém chemikovi, který v roce 1912 zveřejnil metodu kvantitativního srovnávání pálivosti papriček – Scovilleho organoleptický test. K měření dle tohoto testu je potřebná paprika, voda a cukr. Paprika se smíchá s vodou a cukrem a následně se ochutná. Pokud roztok pálí, naředí se vodou a opět ochutná. Tento proces se opakuje až do stavu, kdy roztok nepálí. Stupeň naředění tak odpovídá příslušnému číslu SHU (kolikrát musí být roztok naředěn, aby kapsaicin nebyl detekován chutí).
 
Tabulka  SHU pro různé druhy papriček
PapričkaSHU
Sladká paprika0
Pimento, Pepperoncini100 - 500
Santa Fe Grande500 - 1000
Poblano/Ancho1000 - 1500
Rocotillo1500 - 2500
Jalapeño2500 - 5000
Chipotle5000 – 10,000
Serrano/Manzano/De Arbol10,000 – 30,000
Cayenne/Tabasco30,000 – 50,000
Piquin /Chiltepin50,000 - 100,000
Habanero/Scotch Bonnet/Birds Eye100,000 - 350,000
Red Savina Habanero350,000 - 600,000
Naga Jolokia800,000-1,000,000
Čistý kapsicin16,000,000
 
 
A po této užitečné tabulce, která nám pomůže vybrat určitě tu správnou papričku, trochu barevného pokoukání na barevnou škálu tohoto koření
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Mějte se krásně a pikantní neděli Vám všem ...
 
Sonia
 
 
 
 
 
 
 


sobota 6. září 2014

Malá lesní procházka


Tak dnes to ještě nebude o vaření, dnes se chci s Vámi podělit o chvíle které, mi přinášejí odpočinech, pohodu a kde do sebe načerpávám novou sílu. Není to ani turistické místo s uměleckými památkami, ani luxusní přímořské město či přístav.  
Ale obyčejný lesík, les, s malým rybníkem, který je obývaný spoustou vodních živočichů, kde na okraji dozrávají ostružiny, šípky, voní letní tráva a rozkvétá vřes. Zde je mi nejlépe, mezi paletou barev, kterou jen příroda umí vyčarovat.
 
Zvu Vás na malou procházku místem, které jednoduše můžeme nazývat domovem...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Krásnou neděli Vám všem a když počasí dovolí můžete přidat i procházku lesní cestou a pokochat se babím létem.
 
Sonia
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

úterý 2. září 2014

Pleťová voda na konci prázdin


Ani se mi nechce pomyslet, že tu máme konec prázdnin. Toto tak trochu hašteřivé léto uteklo jako voda a děti už zase sedí v lavicích. A co já? No ujela jsem několik tisíc kilometrů od severu na jich a zase zpět, poprala jsem se z jednou letní chřipkou, ale také jsem navštívila několik krásných míst, to už k dovolené patří. Ale hlavně děkuji Vám všem, kteří jste se sem na můj blog stále vraceli i v mé nepřítomnosti.
Dnes mám pro  Vás jeden delikátní a růžemi provoněný recept, možná Vám přijde vhod, po sluncem opálené pleti a nebo jen  tak pro každodenní péči o pleť. Budeme potřebovat okvětní lístky růží, kterých je nyní dost, růže pomalu odkvétají a bylo by škoda jich tedy nevyužít.


 
 
 
1 šálek okvětních lístků růží
2 šálky destilované vody
sklenice s uzávěrem
kousek bavlněného či lněného plátna
hrnec
 
jeden šálek  je přibližně 250 g
 
Okvětní lístky dobře opláchneme studenou vodou.
Do hrnce dáme vařit vodu, přivedeme k varu a přidáme okvětní lístky. Odstavíme z ohně a necháme odpočinout 30 min., pak růžovou vodu přelijeme přes plátno necháme vychladit a dáme do lahve. Takto připravenou vodu uchováme v chladničce až 10 dní.
 
Růžová voda je velmi výborná na čištění a osvěžení pleti. Vyrovnává pH, hydratuje a zpevňuje pleť, též omezuje vznik vrásek. Působí protizánětlivě a hojivě. Pomáhá po slunění, holení a nebo při  podráždění pokožky. Je též výborný jako regenerující obklad na  unavené nebo oteklé oči.
 
Recept ze starého receptáře mé babičky, můžu Vám tedy jen doporučit...
Sonia