Zobrazují se příspěvky se štítkemArchitektura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemArchitektura. Zobrazit všechny příspěvky

středa 9. dubna 2014

Dřevěný kostelíček

Pokaždé, když jedu okolo a dívám se na tento kostelíček mám příjemný pocit a říkám si, už jsem doma. Za ta dlouhá léta, od dětství, které jsem prožila v této lokalitě mi tato architektonická rarita přirostla k srdci.




Jestli máte rádi atmosféru těchto dřevěných kostelů, určitě se musíte vypravit na výlet do Velin na Pardubicku, kde stojí tento kostel sv. Mikuláše. Kdo zde bydlí a nebo pravidelně projíždí okolo, určitě mi dá za pravdu, že takových zachovalých skvostů u nás mnoho nenajdeme. Kostel je též doplněn o zvonici a márnici a tvoří tak jeden z nejcennějších souborů barokní roubené architektury v Čechách.
 První písemné zmínky o obci se týkají právě velinského kostela. Pocházejí z let 1350–1351 a jsou uvedeny v listinách uložených ve vatikánském archivu.



Současná stavba vznikla roku 1752 a je nádhernou ukázkou lidového barokního stavitelství. Její trámy byly sroubeny tzv. copovým stylem, to znamená, že do sebe zapadají způsobem připomínajícím cop. Jednolodní kostel má šindelovou střechu s malou věžičkou. Vybavení interiéru je zčásti barokní a za pozornost stojí například kostelní lavice nebo krásně vyřezávaná kruchta podepřená sloupy.


 
Mohutná dřevěná zvonice na kamenné podezdívce s osmiúhelníkovým půdorysem je stejně stará jako kostel, i když její základní trámová vazba možná pochází již z 2. poloviny 17. století.
Dnes tu můžete vidět největší zvon z původní čtveřice, který váží asi 15 centů. Je dílem Eliáše Stodoly z Hradce Králové z roku 1588 a pyšní se unikátním prvenstvím – zdobí ho nejstarší zvonový nápis psaný česky.  Kostel a zvonici doplňuje ještě přízemní márnice s valbovou střechou a i ta se může pochlubit něčím ojedinělým. Zde byla totiž uložena tzv. „josefínská“ rakev z osmdesátých let 18. století. Sloužila zejména při pohřbívání obětí epidemií a jejím smyslem bylo ušetřit dřevo – s její pomocí byli zemřelí spouštění do hrobu otevíracím dnem. Silný odpor obyvatel proti tomuto způsobu pohřbívání však zapříčinil, že se užívala jen krátce. Koncem 20. století byla rakev přemístěna do sakristie kostela.

 Tento malebný roubený soubor staveb je chráněný jako kulturní památka  a je krásný v každém ročním období.

Přeji krásné jarní dny  Sonia