Kdo by neměl rád tuto krásně provoněnou bylinku, vždyť je vedle petržele a pažitky tím nejznámějším a nejdůležitějším kuchyňským kořením. Používá se čerstvá a sušená, ale vždy úsporně, neboť má silné aroma. Pro kuchyňskou potřebu stačí tři až čtyři rostlinky, které se lehce vypěstují ze semene. Majoránka vyžaduje lehkou, výživnou půdu. Semena se vysazují od března do dubna do velkého květináče, bedýnky nebo záhonu. Semeno se jen zlehka pokryje zemi a již během tří týdnů klíčí, je-li na teplém a slunném místě. Majoránka nemá ráda stinnou, studenou půdu a těžkou jílovitou půdu.
Majoránkou kořenili již Římané a Řekové
Zem okolo bylinky je třeba často kypřit a zbavovat plevele, roste do výše 30 - 50 cm a pozná se podle lodyhy, porostlé chloupky a malých oválných lístků s krátkými řapíky. Sklízí se po celé léto. Nejlépe se odřezává časně zrána nebo pozdě odpoledne. Je však třeba dbát, aby se majoránka rychle usušila.
Dne už si klasickou českou kuchyni bez této bylinky nedovedeme představit. Jak by asi chutnaly klobásy, jelítka a jitrnice bez majoránky, zjemňuje chuť játrovým knedlíčkům, husí a kachní pečeně, vepřového, jehněčího, bramborové polévky a salátu, pokrmů z hub a masové polévky. Je vhodná do luštěnin, do rybích salátů, na toasty a k sýrům. V dietě nahrazuje sůl a posiluje žaludek.
A na závěr jeden recept na klasickou bylinkovou směs:
Svazek petrželky, dna stonky majoránky, dva stonky tymiánu, citronová šťáva, olivový olej a trochu pepře
Ať Vám den krásně voní majoránkou...
Sonia
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za Vaše milé komenty