Kytička vřesu pro Vás

Dnes Vám posílám malou kytičku vřesu pro potěchu. Podzimní les se nám začíná krásně barvit do teplých tonů a to je ten pravý okamžik, kdy je vřes v plném květu. A jestli půjdete na procházku do vašeho oblíbeného lesa, natrhejte si malou kytičku, můžete jí nechat i usušit a určitě Vám pak bude dělat radost celou zimu.

 

 

 

 

A ještě pár zajímavostí

 

Vřes -lidový  název erica, pochází z řeckého slova ereikein (rozlomiti) a vztahuje se na křehkost dřeva mnohých druhů vřesovce. Má však i jiné lidové názvy jako například šedivník či jindavec, ale byl pojmenován i jako břada, břes, hnidavec, suchotinka nebo chvojčina.

 

Stále zelené keříky vřesu jsou okrasou zahrádek a skalek po celý rok, nejvíce však koncem léta, kdy rozkvétají  od bílé barvy přes růžovou, až po odstíny fialové.
Vřes obecný má rád chudší, písčité a rašelinovité půdy, vyskytuje se nejčastěji na slunných místech poblíž lesa, v oblastech s řídkým lesním porostem a na skalách v podhůří. Jeho pěstování na zahrádce a skalce je nenáročné a dobře prosperuje i jako hrnková rostlina.
 Vřes většinou pěstujeme jen pro okrasu a jeho léčivé účinky nejsou obecně příliš známé, jako léčivá bylina však rozhodně stojí za naší pozornost.

 

Vřes čistí naše tělo a zbavuje nás otoků a působí na tělo detoxikačně.
 Pomáhá rozpouštět a odplavovat usazené toxiny z našeho těla, je tedy jednou z bylin, kterou můžeme použít pro naší jarní čistící kúru. Jeho diuretické působení ocení také ti , kteří trpí zadržováním vody v těle a otoky končetin.

 

 

Sedněte si na koberec rozkvetlého vřesu a vychutnejte si jeho vůni a energii :-)

Krásný den... Sonia

 

 

Chilli paprička

 

Také máte slabost pro Chilli papričku? Dnes jsem navštívila jednu menší akci věnovanou tomuto koření. Velmi mě překvapila hojná varianta těchto papriček, sešlo se jich až na 80 druhů. Ač se to nezdá, mají svou charakteristickou silnou vůni, mohou se chlubit i velkou škálou barev, která jde od bílé po černou.

A že prospívají lidskému organizmu o tom není pochyb, obsahují množství vitamínu C, karoten podporují chuť k jídlu a mají příznivý účinek na zažívání, ale jak se říká všeho s mírou.

 

Můj dnešní úlovek 

 

 

A kde se Chilli paprička převážně pěstuje? No především v tropech, v subtropech Indie, v Číně, Japonsku, Vietnamu, též v Africe a Jižní a Střední Americe, hojně používaná a pěstovaná je v Mexiku. Papričky jsou především plody exotických druhů křovitých paprik.

A jak se pozná stupeň pálivosti?

 

Pálivost chilli papriček způsobuje látka capsaicin. Tato látka dráždí  receptory bolesti v ústech, které jsou odpovědné za pocit pálení.  K měření pálivosti se používá tzv. Scovilleho stupnice, která je pojmenována po Wilburu L. Scovillem, americkém chemikovi, který v roce 1912 zveřejnil metodu kvantitativního srovnávání pálivosti papriček – Scovilleho organoleptický test. K měření dle tohoto testu je potřebná paprika, voda a cukr. Paprika se smíchá s vodou a cukrem a následně se ochutná. Pokud roztok pálí, naředí se vodou a opět ochutná. Tento proces se opakuje až do stavu, kdy roztok nepálí. Stupeň naředění tak odpovídá příslušnému číslu SHU (kolikrát musí být roztok naředěn, aby kapsaicin nebyl detekován chutí).

 

Tabulka  SHU pro různé druhy papriček

Paprička	SHU
Sladká paprika	0
Pimento, Pepperoncini	100 - 500
Santa Fe Grande	500 - 1000
Poblano/Ancho	1000 - 1500
Rocotillo	1500 - 2500
Jalapeño	2500 - 5000
Chipotle	5000 – 10,000
Serrano/Manzano/De Arbol	10,000 – 30,000
Cayenne/Tabasco	30,000 – 50,000
Piquin /Chiltepin	50,000 - 100,000
Habanero/Scotch Bonnet/Birds Eye	100,000 - 350,000
Red Savina Habanero	350,000 - 600,000
Naga Jolokia	800,000-1,000,000
Čistý kapsicin	16,000,000

 

 

A po této užitečné tabulce, která nám pomůže vybrat určitě tu správnou papričku, trochu barevného pokoukání na barevnou škálu tohoto koření

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mějte se krásně a pikantní neděli Vám všem ...

 

Sonia

 

 

 

 

 

 

 



Majoránka zahradní

Kdo by neměl rád tuto krásně provoněnou bylinku, vždyť je vedle petržele a pažitky tím nejznámějším a nejdůležitějším kuchyňským kořením. Používá se čerstvá a sušená, ale vždy úsporně, neboť má silné aroma. Pro kuchyňskou potřebu stačí tři až čtyři rostlinky, které se lehce vypěstují ze semene. Majoránka vyžaduje lehkou, výživnou půdu. Semena se vysazují od března do dubna do velkého květináče, bedýnky nebo záhonu. Semeno se jen zlehka pokryje zemi a již během tří týdnů klíčí, je-li na teplém a slunném místě. Majoránka nemá ráda stinnou, studenou půdu a těžkou jílovitou půdu.

 

 

 

 

Majoránkou kořenili již Římané a Řekové

 

 

Zem okolo bylinky je třeba často kypřit a zbavovat plevele, roste do výše 30 - 50 cm a pozná se podle lodyhy, porostlé chloupky a malých oválných lístků s krátkými řapíky. Sklízí se po celé léto. Nejlépe se odřezává časně zrána nebo pozdě odpoledne. Je však třeba dbát, aby se majoránka rychle usušila.

Dne už si  klasickou českou kuchyni bez této bylinky nedovedeme představit. Jak by asi chutnaly klobásy, jelítka a jitrnice bez majoránky, zjemňuje chuť játrovým knedlíčkům, husí a kachní pečeně, vepřového, jehněčího, bramborové polévky a salátu, pokrmů z hub a masové polévky. Je vhodná do luštěnin, do rybích salátů, na toasty a k sýrům. V dietě nahrazuje sůl a posiluje žaludek.

 

A na závěr jeden recept na klasickou bylinkovou směs:

 

Svazek petrželky, dna stonky majoránky, dva stonky tymiánu, citronová šťáva, olivový olej a trochu pepře

 

 

Ať Vám den krásně voní majoránkou...

Sonia

Máta peprná

Dnes jsem zasadila další novou bylinku Mátu!

 

Tato bylinka určitě patří do zahrady, roste do výše 50 - 80 cm a je trvanlivá. Vzhledem k tomu, že se rozmnožuje jen výhonky kořenů, měli bychom si jednu rostlinku koupit u zahradníka.

Mátu můžeme pěstovat za oknem v květináči, nebo zasadit rovnou ven, do volné půdy. Výsev se provádí od dubna až do srpna, v domácích podmínkách kdykoliv. Listy máty peprné je možno sušit na zimní zásoby. Potřebuje lehkou půdu, poněkud vlhkou a dobře promísenou s rašelinou.

 

 

 

 

Jak tato bylinka chutná, není určitě tajemstvím: peprně a osvěživě. Chladivě osvěžující příchuť této  léčivé byliny je způsobena obsahem mentolu a používá se zvláště v Anglii, kde je nepostradatelným kořením klasické mátové omáčky ke skopovému masu. V naší kuchyni bychom měli máty více používat i když šetrně: čerstvých výhonků a listů do zeleninových a bylinkových polévek, do marinád pro maso, rybu a do sýrových pokrmů. Je výborná do jogurtových zálivek na salát a můžeme ji přidat i do tvarohových pomazánek a k novým brambůrkům na loupačku. Velmi krásně a zajímavě ozdobí a ochutí ovocné saláty a dezerty. Doplňuje i dezerty čokoládové.

 

Ať Vám máta krásně provoní jarní a letní dny...

Sonia

 

Saturejka

Krásný pozdrav Vám všem!

 

Jaro je již v plném proudu, sluníčko svými paprsky zahřívá každý lísteček a to je ten pravý moment  pokračovat v povídání o bylinkách. I letos Vám dám stejnou otázku - máte již zasazeno a nebo naseto? Je nejvyšší čas. Dne jsem zasadila jednu velmi voňavou  a aromatickou bylinku a má i krásný název Saturejka.

 

 

 

 

 

Tato bylinka pochází z černomořské oblasti a z východního Středomoří. Do Evropy jí přinesli mniši kolem 9. století. Povzbuzuje chuť k jídlu a uklidňuje žaludek. Daří se jí v květináči, v balkonovém truhlíku i na zahradě. Potřebuje však kyprou humusní půdu, slunce a suché místo. Vysévá se v květnu rovnou do truhlíku nebo na zahradě. Dostanete ale koupit  malé sazeničky již předpěstované. První rostlinky se po výsevu se objevují již po dvou až třech týdnech. Roste do výše 30 -40 cm, je kopinatolistá a má růžové, bílé či fialové kvítky.

 

Zelené lístky je možné sklízet celé léto. Odřezává se nízko nad zemí, stonky se svazují dohromady a zavěšují se k sušení. V zimně se vaří celé řepíky, nebo jen suché listy.

Listy saturejky se nikdy nesmějí krájet nadrobno a přidávat jako petrželka do pokrmu protože by chutnaly hořce.

 

 

 

 

Saturejka silně aromaticky voní, pikantně a peprně chutná. Je to klasické koření do všech fazolových pokrmů. Čerstvé zelené a usušené listy jsou vhodné i do všech hrachových a čočkových pokrmů, k houbám (kromě žampionů), do masových a bramborových salátů, majonéz, nádivek do drůbeže,steaků, kotlet,  na pečené brambory, do nakládaných okurek a zeleniny v octě, ke květáku , kyselému zelí, ragu z masa a do sýrových pokrmů.

 

Mějte se krásně a ať Vám bylinky krásně rostou a voní :-)

Sonia

 

 



Šafrán (Crocus sativus)

Mám velmi ráda procházky pozdním létem, a když se louka zabarví fialovým nádechem je to první známka, že se blíží podzim.

 

 

 

 

Pohled na množství těchto nádherných vonících a šeříkově zbarvených květů, které rostou přímo ze země mě vždy učaruje.
 

Ano, moje další bylinka je šafrán setý,  je to hlíznatá velmi stará kulturní rostlina z čeledi kosatcovité, pěstovaná pro blizny svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením. Pěstování a sklizeň jsou namáhavé a časově velmi náročné. V každém květu jsou tři nitkové, 2 - 3 cm dlouhé purpurově hnědé blizny, které se sklízejí ručně, odštípnutím. Odtud také ta vysoká cena, asi 100 000 květů se musí sklidit a usušit, aby se získlalo jedno jediné kilo šafránu. Kultury šafránu se musí vždy po pěti letech znovu zakládat. Nejlepší odrůdy však přicházení z jižní Francie, Španělska, a Iránu.

Ke kořenění potřebujeme opravdu jenom špetku. Nejvíce je používán v jídelníčku v jižní Evropě a na Blízkém východě. Především se přidává do rýže, jako jsou risotta, paella a také  např. v orientálním pilafu, který je základem mnoha masitých pokrmů.

Šafránem se koření jehněčí a skopové maso, bujony, rybí polévky a omáčky, a samozřejmě slavná rybí polévka z Marseille: bouillabaissa.

Francouzská polévka bouillabaissa

 

 

Šafrán se nemá nikdy používat přímo do jídla, je lépe jej nejprve rozpustit v trošce horkého vývaru nebo ve vodě a teprve pak ho přidat k pokrmu.

 

 

 

 

 

Když při své procházce uvidíte tuto křehkou krásu, přivoňte si, její jemná vůňe učaruje i Vám!

 

Sonia

 

 

 

 

 

Libeček

Má dnešní bylinka je libeček lékařský, bylinka, bez které už si opravdu nedovedu představit přípravu některých pokrmů. Kdo z Vás jí má ve své bylinkové zahrádce určitě mi dá za pravdu.

Mladá rostlinka libečku



Je to zahradní rostlina, jež dosahuje stáří 10 až 15 let a může z ní vyrůst kež o výši jednoho až dvou metrů.

Domov libečku leži na pobřeží Středozemního moře, byl pěstován zprvu v klášterních zahradách, nyní je však rozšířen po celé Evropě. Kořennější než listy jsou masité hlízy, které se po 2 - 3 letech vyhrabuji, suší a jemně rozemílají a používají jaké koření.

Libeček se může vysazovat již v dubnu, ale také v září. Vyžaduje poněkud vlhkou, výživnou, dobře pohnojenou půdu a slunné až polostinné místo. Sklízí se jen takové listy, které voní a chutnají jako celer. Je možno ho sušit. Vzhledem k tomu, že chuť libečku je velmi intenzivní, mají se listy vařit spolu s jídlem. Používáme-li tuto bylinku syrovou, musí se dávat velmi šetrně a spolu s ostatním kořením. Je velmi chutný v zelenině, v drůbeži, v rybích, masových a zelenihových vývarech, v omáčkách a v tmavých omáčkách k pečení. Též v bylinkovém másle, zelených a míchaných salátech, v rýži a vynikající je přidávat ho při vaření brambor.

Speciální aromatická bylinková směs

Stejný díl libečku, petržele, pažitky se nadrobno naseká  s trochou pepře, špetkou tymiánu a rozmarýnem.

 

Z bylinkové záhrádky krásný pozdrav Vám všem

Sonia

Oregano

... a nebo také Dobromysl, krásná bylinka s letní vůní, která dodá jedinečnou chuť našim pokrmům a ve vzpomínkách nás zavede do jižních krajů, do dob našich dovolených, kdy jsme ochutnávali jižní kuchyni, kde se tak hojně používá.

 

 

 

Tato bylinka je úzce spřízněna s majoránkou, ale nemá tak pronikavé aroma, chutná o něco jemněji a je méně citlivá na mráz, než majoránka. Oregáno roste divoce avšak v mnohých teplých a suchých zemích se pěstuje také na zahradě. Dorůstá do výše 30 až  50 cm. A vzhledem k tomu, že oregano na rozdíl od majoránky je rostlinou víceletou, mělo by se pěstovat jen na zahrádkách, pokud nemáme stále místo pro bylinky na balkoně, nebo na verandě.

 

Při sklizni je třeba dbát, aby se bylinka odřezávala asi 5 cm nad zemí. V žádném případě se přitom nesmí poškodit ploché výhonky kořene.

 

Oregáno je bezpodmínečně nutnou přísadou do všech rajských pokrmů, do pizzy, neboť jí dodává typickou příchuť (tak již známá pizza marinara, ochucená rajčaty, česnekem, oregánem a černými olivami). Dále  k jehněčímu, do všech hustých polévek, do zelených a míchaných salátů, k pokrmům ze sýra (mozzarella, oregáno, sůl, olivový olej a rajčata - salát caprese), přidává se též do husího sádla s cibulí a jablky, k dušenému masu a často se míchá s majoránkou.

 

Tak jestli máte na zahrádce tuto krásně kvetoucí bylinku, věřte, že je právě čas na její sušení. Suště jí zavěšenou na suchém a vzdušném místě svázanou do "mufniček" ja říkavala moje babička, jen tak si zachová své krásné aroma.

 

 

Z bylinkové zahrádky Vás všechny zdraví

Sonia

 

Povídání o bylinkách - šalvěj

Šalvěj

Dnešní povídání bude o krásně voňavé bylině šalvěji. Pochází z jižní Evropy a Středomoří. Má masité, chloupky pokryté listy a roste do výše 50 - 100 cm. Listy chutnají kořenně hořce. Lehce se suší. Pěstování ze semena není snadné, proto je lépe koupit sazenici a zasadit ji na zahradě, nebo do balkonového truhlíku. Rostlina potřebuje hodně slunce, místo chránění před větrem a dobrou vápenitou zahradní zem. Od října se musí rostlina chránit proti mrazu rašelinou. Plné aroma získává šalvěj až ve druhém roce. V červnu a červenci kvete šalvěj bledě modrými až růžově fialovými kvítky, krátce před květem ořezáváme bylinu trochu nad zemí, odtrhneme listy od stvolů a sušíme je.

A protože již samo jméno zní jako balzám, nepřekvapí, že šalvěj se pěstuje i jako léčivá bylina. Odvar šalvěje je vhodný jako ústní voda a ke kloktání. Jako čaj proti nastuzení a proti žaludečním obtížím. Sušená šalvěj má silnější účinek než čerstvá a proto se může používat jen v malém množství.

Jídla, která by nikdy neměla na stůl přijít bez šalvěje jsou rybí polévky a omáčky, bylinkové a sýrové omelety. Se špetkou šalvěje zvlášť dobře chutnají: králík, jehněčí a skopové maso, vepřové, ale také steaky zlepší svou chuť, jakmile se potřou šalvějí, Též sekaná, zvěřina, vařená šunka. Čerstvé šalvějové lístky se vkládají mezi slaninu, maso, cibuli a zeleninu na grilovací jehlu.

Zvláště aromatická letní bylinková směs:

smíchá se šalvěj, tymián, saturejka, estragon a černobýl.

Záleží už na Vám kde tuto směs použijete, jestli na marinádu ke grilování nebo k pečení masa.

S vůní šalvěje z bylinkové zahrádky...

Povídání o bylinkách

Kopr

Kopr pochází z Dálného východu. Po staletí se pěstuje v Evropě, v severní a jižní Americe jako léčivá bylina. Nedaří se mu však v balkonových truhlících, protože  je příliš velký. Lépe je mu na zahradě, kdy však vyžaduje vlhkou, težkou a dobře pohnojenou půdu, nesnáší stálou vlhkost. Abychom měli stále čerstvý kopr v zásobě, můžeme ho od dubna do června několikrát vysázet. Semeno se jen lehce zatlačí do půdy. Klíčí již po dvou až třech týdnech. Kopr vyroste až do výše 50 - 120 cm, je ho však možno sklízet , jakmile vyroste do výše 25 - 30 cm.

Nejlépe chutná čerstvý, ale je ho také možno sušit. K nakládání okurek, zeleniny, dýně a k přípravě bylinkového octa potřebujeme kvetoucí kopr a okolíky. Kopr a okolíky se odřezávají, jakmile jsou plody nahnědlé, tak, aby zrníčka nevypadla. Okolíky se nechají dozrát na suchém, stinném místě a poté se zrnka vytřesou. Zelený kopr se nikdy nesmi dlouho vařit, jinak ztratí chuť. Čerstvý a nadrobno nakrájený kopr dává každému zelenému, okurkovému a rajčatovému salátu osvěžující a pikantní aroma. Je pochoutkou k novým bramborám, do tvarohu. Koprová omáčka chutná výborně k hovězímu masu a ke všem vařeným rybám.

A jestli též rádi nakládáte okurky, tady je několik ingrediencí bez kterých se tato zelenina neobejde:  kuchyňská sůl, kyselina benzoová, žluté hořčicové semeno, koriandr, nové koření, černý pepř, hřebíček, jalovec, bobkový list a sušené lístky routy. Tak ať Vám okurčičky krásně rostou...:)

Povídání o bylinkách - Rozmarýn

Rozmarýn

Pochází ze Středomoří, kde roste divoce na slunném a suchém místě. Snadno se pozná podle jehlicovitých listů. Tyto mladé výhonky a květy je možno sklízet celý rok.

Rozmarýn byl odjakživa rostlinou do kořenáče. Bylině se daří dobře na okně a na balkoně, potřebuje však světlé, teplé a slunné místo a kyprou zem. Protože se dá rozmarýn jen těžko pěstovat ze semen, měli bychom si na jaře zakoupit sazenici. Potřebude velký květináč, aby jeho kořeny měly dost místa.

Je choulostivý na chlad a snadno zmrne, proto rozmarýn musíme na zimu přenášet na světlé, suché a vzdušné místo.V zimě ho jen málo zaléváme. Na jaře rozmarým přesadíme do většího kořenáce. Tato bylina kvete již okvětna do července světle modrými až fialovými kvítky. Rozmarýnem se koření již od pradávna, aromaticky voní a proto se musí používat opatrně. Typickou příchuť dává kuřecím pokrmům, jehněčímu, rajčatové polévce, telecímu, skopovéme, ale i hovězímu guláši, bramborovým jídlům a vařené rybě.

A protože se blíží doba grilování nechám Vá zde dva recepry, které sé vám možná budou hodit.

Bylinkový ocet:

0,5 l jablečného octa, 3 stroužky česneku, bobkový listy 2 lístky, 1 lžička celého pepře, 1 lžička oregána, 2 listky šalvěje, 1 větvička rozmarýnu, pár lístků bazalky, pár lístků petrželky a celeru, 1 lžička cukru

Ocet přivedeme k varu a necháme ho povařit asi 5 minut (nezapomeňte si otevřít okno...:) ). Necháme chvílku vychladit a přidáme koření a bylinky, necháme odpočinout 24 hodin, přefiltrujeme a uzavřeme do lahviček. Přídávem v malém množství do salátu a marinád.

Marináda na grilované maso:

2 polévkové lžíce bylinkového octa, 4 polévkové lžíce oleje, nejlépe olivový, 2 polévkové lžíce cibule, polévková lžíce hořčice, se solí utřený stroužek česneku. Vše dobře promícháme, maso na glirování dáme do mísky a přelejeme touto marinádou. Přikryjeme a necháme přes noc v chladu. Při grilování kousky masa touto marinádou potíráme.

Tak jestli Vás tyto dva recepty nalákaly, stačí už jen oprášit po zimně gril, rozžhavit uhlíky, ale hlavně počkat na příjemný slunečný den, Přejí Vám krásný konec týdne...:)

Povídání o bylinkách

Pažitka

Pažitka pochází nejspíše z Itálie, je však známa již od středověku  i na americkém a asijském kontinentě. Z této bylinky máme užitek po celý rok. Daří se jí v kořenáči na okně, ale i na balkoně  a zahradě. Pažitka miluje slunce, vápenitou, kyprou a vlhkou půdu. Na jaře můžeme zakoupit sazenice u zahradníka, zasadíme vždy tři až čtyři sazenice do květináče či truhlíku  nebo na zahradu, anebo zasejeme semena pažitky přímo na záhon. Již po dvou týdnech vyrazí první výhonky. Abychom vypěstovali silné stonky, musíme mladou rostlinu v trsech přesadit nebo dát do větších květináčů.

Pažitka se nemá často ořezávat. Je důležité dbát na to, aby se neořezávala hlouběji než 2 cm nad zemí. Ořezává-li se příliš hlubobko a často, je nebezpečí, že zajde. Proto je vhodnější pěstovat více rostlinek.

Pažitka má silný obsah železa a vysoký obsah vitamínu C. Používá se vždy za syrova. Pravídlo říká. že je jí možno dávat ke všem pokrmům, k nimž se hodí cibule. Nemá se však používat k chřestu, mladému hrášku a fazolím, protože snadno zatlačí jemné aroma těchto zelenin. Velmi osvěžující a chutná je snídaně - chléb s máslem, či s jemným sýrem či tvarohem, posypaný pažitkou.

A když vykvete, má krásné, jemné fialové kvítka..., je kouzelná.

Povídání o bylinkách... Bobkový list

Tyto kořenně chutnající bobkové listy pocházejí ze stále zeleného stromu vavřínu. Mladé, čestvě otrhané lístky se suší ihned po sklizni. Vavřín roste po celém pobřeží Středozemního moře, vyžaduje mnoho hnojiva, výživnou půdu, mnoho vody a slunce. V zimě se musí skladovat ve zvdušném, suchém a chladném místě.

Kyselost a bobkový list patří k sobě, a tedy patří do každé marinády k masu (pro zvěřinu a pečeně) a do rybí marinády. Do zeleniny nakládané v octě, do nákládaných okurek, do červené řepy, nakládaných fazolí, rajčat apod. Touto bylinou můžeme též okořenit velké pečeně, ragů, guláše a omáčky k masům. Nesmíme však přehánět, obvykle stačí jen jeden bobkový list.

A jedno zlaté pravidlo: půl bobkového listu, dvě zrna nového koření a čtyři zrna pepře na kilo masa nebo půl litru masového vývaru.

Lze ho použít i k léčení řady zdravotních broblémů, podporuje chuť k jídlu a podporuje též trávení.

Čaj z bobkového listu

 Do čajového šálku vložíme dva listy bobkového listu a zalijeme je 250 ml vařící vody. Necháme 15 minut vylouhovat.  Můžeme ho i mírně povařit, ale nesmí se však vařit dlouho, čaj by byl  hořký.  Pijeme při problémech s trávením nejlépe hořký, můžeme ho však trochu osladit cukrem nebo medem.

Krásnou neděli Vám všem a děkují za všechny milé komentáře, které mi zde zanecháváte

Povídání o bylinkách... Tymián

Tuto bylinku oceňovali ji Egypťané, Řekové a Řimané. Od těch ji přenesli do Evropy přes Alpy benediktinští mniši.

Tymián roste do výše 20 - 40 cm a v kořenáci na okně se mu daří jen tehdy, jestliže je na velmi světlém, slunném a vzdušném místě. Nejlépe se mu daří v truhlíku na balkoně, na verandě a nebo přirozeně v zahradě. Potřebuje teplé místo, chráněné od větru. Vyvine se v malý keř, ze kterého můžeme jednotlivé klásky od jara do podzimu odřezávat. Jeho doba květu je od května do července. Klásky se odřezávají ve výši ruky nad zemi , pak se svazují a suší ve stínu. Tymián můžeme pěstovat na zahradě 3 až 4 roky, potom si musíme pořídit novou sazeničku, protože stará nať dřevnatí a ztrácí aroma.

Tymián se pěstuje ještě dnes v mnoha zemích jako léčivá rostlina. Používá se ve formě oleje do léčiv proti kašli a do aromatických čajových směsí, jež posilují a uklidňují nervy.



Tymián je oblíbeným kořením do uzenin, k vepřovým a skopovým pečením, do paštik, k houbám, do zeleninových polévek. Též výborný je k novým bramborům, do tvarohu a ke zvěřině. Špetka tymiánu patří i k pečené rybě, do omelet a sýrových pokrmů. Oživuje všechny bylinkové omáčky a polévky, játrové knedličky, čočkové, fazolové a hrachové polévky.

Určitě si obstarejte tuto krásně vonící bylinku, když si na ní jednou zvyknete už se bez ní určitě neobejdete...:-)

U babky kořenářky

Nejdříve hodně pozdravů Vám všem, kteří zavítáte na můj blog a zároveň též jedna otázka, jak jste na tom letos  s bylinkami? Už máte naseto a všechny květináčky jsou přichystány? Jak je vidět jaro je už opravdu tady a tak je nejvyšší čas myslet na bylinky, které nám tak krásně provoní kuchyň a připravované pokrmy.

Jak jste správně uhodli dnes se nebude vařit, ale tak trochu povídat o bylinkách a koření. Chtěla bych postupně probrat všechny ty nejpoužívanější bylinky a koření v naší kuchyni, chutí a vůní je bezpočet a někdy se nám může stát, že si nejsme tak zrovna jisti kam které to koření patří. Celý abecední seznam pak postupně najdete na stránce věnované této tematice.

Ano,první bude bazalka, prostě z toho důvodu, že patří mezi mé nejoblíbenější a vůbec má v kuchyni tato bylinka velké zastoupení.

Bazalka přišla do Evropy asi ve 12. století z tropických oblastí Asie a Afriky. Má 20 až 40 cm vysoké stonky a podélně oválné listy, které se mohou používat čerstvé i sušené. Bazalku lze pěstovat všude, na zahradě, v balkonových truhlících a i v květináči na okně. Je to jednoletá bylina, která se vysévá každý rok v březnu a dubnu, má radá kyprou půdu a hodně slunce. Sklidit se můsí krátce před květem tedy od července do září. Postupným otrháváním květů se však prodlouží její životnost.

Chutná ostře a aromaticky a zvláště letním zeleninám dává výbornou chuť. Povzbuzuje chuť k jídlu, a podporuje trávení. Prakticky jí můžeme použít do všech zeleninových pokrmů, salátů, polévek i omáček z rajčat, fazolí a okurkových salátů. Je vhodná do všech bílých omáček a polévek, do mícháných salátů a v nepatrném množství se hodí k vařeným rybám. Přidává se do bylinkového tvarohu, másla i omelet. Zvláštˇ italská kuchyně je bez bazalky nepředstavitelná, do rajských a sýrových omáček a k těstovinám (již tak známé o používané Pesto).

Velmi používaný je i bazalkový ocet. Několik čerstvě natrhaných a očištěných bazalkových listů se vloží do lahve s octem, necháme několik dní a používáme na saláty a omáčky, ktéré tak získají typickou pikantní příchuť.

Z bylinkové zahrádky Vás zdraví